Je se mnou všude. Byla se mnou i v kabelce v divadle, je se mnou na nákupech. Rozuměj, je v pěkné lahvičce. Začínám s ní den (nedržím-li výzvu řapíkatého celeru) a den s ní také končím. Ráda si ji ochutím mátou nebo citronem, ale většinou je to čistá voda.
Jak tedy udělat to, že představa, která se zdá nedosažitelná, je najednou normální realitou? Jde o rozhodnutí. Já osobně jsem se začala dívat na vodu úplně jinak, když jsem narazila na knihu japonského badatele Masaru Emota. V ní jsem se dozvěděla, že voda přenášením vibrací přirozených slov může pomoci se změnit a žít pozitivnější a šťastnější život. A o to přece jde. Žít šťastnější a spokojenější život.
Masaru Emoto vytvořil vlastní metodu fotografování zmrazené vody. Věří, že voda je tím nejlepším přenašečem informací a tudíž nás může ovlivňovat. Dokázal to právě na svých fotografiích krystalů zmrzlé vody. Nechci se tady více o tomto objevu více rozepisovat. Zajímá-li vás to, zadejte do googlu Masaru Emoto a dozvíte se toho spoustu. Zmínila jsem se o něm proto, abyste pochopili, že jsem tím došla k jednomu z mnoha mých životních ahamomentů.
Tím ahamomentem bylo uvědomění, že naše tělo je taky tvořeno z vody. A byla tady souvislost mezí tím, že když myslím nedobře, je i mně nedobře a neprospívá to mému tělu. Aha, takže co je lepší, pít cokoliv? Myslet na cokoliv? Jsme přece tvůrci a nikdo jiný nemá sílu nad tím, co pijeme a co si myslíme my sami.
Pokud je voda přenašečem myšlenek ( myšlenky jsou vibrace), budu si posílat jen dobré vibrace, dobré zprávy. Řekla jsem si a začala jsem nejjednodušší věcí. Na sklenici jsem nalepila slovo láska.
Láska proto, že věřím, že je to nejkrásnější vibrace ve vesmíru. Kromě nápisu můžete udělat i něco jiného. Pokaždé, když dám vodu do sklenice, pošlu ji i vlny lásky. Je to moc prima, protože v tu chvíli myslím na hezké věci, které mám s láskou spojené. Jak to dělám, se můžete dozvědět v mém připravovaném e-booku Začít můžeš každé ráno.