Vděčnost každý den

Ráno po probuzení jsem si dala schůzku sama se sebou. Dělám to pravidelně každý den už několik let a tak jsem vlastně už zapomněla, že to někdo takhle nemusí mít. A když pak mluvím se ženami a ony se mě ptají, kde beru čas na to, abych dělala všechny ty věci kolem sebelásky, ta cvičení a ty výzvy, tak říkám, že právě ráno je tím základem toho všeho.

Probudit se o 15 minut dříve než je třeba a pověnovat se sobě. Pověnovat se sobě v tom smyslu, že už ráno tvořím následující den, protože ráno se „nějak“ cítím. Takže jak se cítím? Probudila jsem se a něčeho se bojím? Mám z něčeho obavy? Tak se sama sebe zeptám, co se děje? Co je to za problém, kterého se bojím? Kde cítím ty obavy ten strach? Najdu si to místo a pošlu do něj jinou energii než je energie strachu. A tou je energie lásky. Vědomě si představím, jak z mého srdce proudí energie růžové barvy na to místo, kde cítím ten strach. A dýchám. A může to být stejná růžová jako je na obrázku mandaly s názvem Naše láska.

Může mi pomoci i to, když se na ten problém, na to, čeho se obávám, podívám tak nějak shora. Ze střechy, z letadla, z Měsíce. Je to čeho se obávám, z čeho mám strach, pořád tak ohrožující? A jestli je ti do pláče, vyplakej se. Slzy odnesou, co už nepotřebuješ a uleví se ti. Bude se ti pak lépe soustředit na to, co je úplně teď tady. To znamená ty v teplé peřině, na měkkém polštáři, čeká tě den, ve kterém můžeš v tom pláči pokračovat nebo budeš pokračovat v tom, že si budeš uvědomovat další skvělé dary, které máš.

Není to jen ten polštář a peřina, je to snídaně, která tě čeká. Práce, kterou máš a ta cesta, kterou do práce jdeš. Ano, máš před sebou povinnosti, ale i tak se můžeš těšit. V tom dni mohou být přátelé, se kterými se cítíš dobře. A i další věci, ze kterých můžeš mít radost. Tady si může doplnit každý z vás to své.

Ale volba je vždy na tobě. A vím, že každý den nemusí být dobrý, ale v každém dni můžeš něco dobrého najít. Přeji všem, aby to dobré v tom dni našli i dnes. A večer, až půjdete spát, poděkovali, že jste to dobré v tom svém dni našli. A ještě jedno důležité poznání, na které se často lidé ptají a i já byla jedna z nich. Jak je možné, že když tohle vše dělám – ráno vděčnosti, večer vděčnosti, poslané žádosti vesmíru, a vědomí, že miluji svůj život, jak je možné, že jsem třeba bez přátel, bez práce, bez vztahu a bez peněz? Odpověď je tak jednoduše drsná. Ano, sice ráno a večer děkuješ. Ano, poslala jsi vesmíru svá přání, ano, miluješ svůj život, ale prostě některé tvé úhly pohledů na život ještě nejsou v souladu s tím, co ve svém životě chceš. A tak to prostě k tobě nemůže přijít.

No a tak tady máme další den, ve kterém si můžeš ráno odpovědět na otázky, jak můžu být dnes ještě šťastnější? Co můžu udělat pro to, abych dnes zažila radost? A taky otázky tipu Co mi ještě brání, abych měla v životě více hojnosti? Čím si ještě bráním, abych měla to, co chci? A k tomu všemu mi slouží má ranní schůzka mě samotné se sebou. Mám-li totiž záměr přijít k odpovědím, když si to dovolím, mám v tom dni možnost je uslyšet.

Tak tedy hurá na to. Hurá v tom smyslu, že v klidu, v pohodě si užiju dnešek. Ne žádné „honem, honem“. Slyšela jsem totiž, že když fyzicky zpomalíme, energie se pak zrychlí. Což jen potvrzuje skutečnost, že nejlepší nápady nás napadají ve sprše, na záchodě a taky určitě v posteli.

Zpomalením a zklidněním máme pak větší šanci přijít k novým nápadům, novým řešením (můžeme měnit úhly pohledů na život) a máme tak větší šanci vnímat nové věci, které k nám pak v tom klidu přicházejí. Přeji nám všem to správné zpomalení.