Ty emoce

Všichni víme, že ne každý den je vymalovaný. Podepisuji se pod všechny výzvy a pravidla, která žiji (vždy se snažím hledat to dobré v tom, co se mi tak dobré nejeví, každé ráno vstávám se záměrem dne, ve kterém se mi daří a ve kterém ke mě přichází jen to dobré.) Věřím, že vše, co k nám přichází, je opravdu pro naše dobro, i když nám to na první pohled může připadat jako nesmysl a velké ublížení nebo dokonce obrovská tragédie.

Vše, co k nám přichází je pro naše dobro. Opravdu?

Například má situace v minulosti. Jak může někdo říct, že to, že ode mě odešel manžel, je pro mě dobré?!?  Dnes vím, že se to opravdu stalo pro mé dobro. Naučila jsem se díky tomu tolik věcí a hlavně změnila se v tolika věcech. Dnes vím, že bez této, tenkrát tragédie, bych nebyla tím, čím jsem dnes.

A proč o tom píšu?

Je totiž dobré si uvědomit, že tak jak se střídá noc a den, nebo jaro, léto, podzim a zima, protože tak je to v harmonii, střídají se nám i ty dobré věci s těmi dobrými (těmi dobrými, které se nám dobré na začátku vůbec nezdají a pokládáme je za věci a situace špatné). Díky těm druhým dobrým věcem prožíváme samozřejmě trápení. A to většina z nás nechce. Nechceme se dlouho trápit, a proto je dobré si uvědomit pár věcí, které pomáhají, tedy aspoň mně, posunout se od trápení k lepším pocitům. Tedy nebýt v tom trápení dlouho. Sepsala jsem je, pro přehlednost, do bodů:

• Jsem v situaci, která se mi nelíbí.
• Cítím se nedobře – vnímám stažený žaludek, dokonce můžu i plakat, cítím smutek, naštvanost, beznaděj nebo dokonce odpor.
• Přijmu tuto situaci, že je v mém životě.
• Přijímám i to, že z toho něco cítím, tedy, že cítím smutek nebo beznaděj.
• Pláču (tohle je něco, co mi pomáhá se uklidnit. Vyvalím ze sebe všechny slzy…a že jich někdy je! ) Vím, že někdo by mohl mít v této fázi napsáno – vyzuřit se do polštáře.
• Uklidněná pak přemýšlím, zda situaci můžu ovlivnit tak, aby se změnila, a zda můžu udělat něco pro to, abych se cítila lépe.
• Pokud ano, udělám to.
• Pokud ne, tak se situací přestanu zabývat. Přestanu na ni myslet (tohle je něco, co mi ještě v některých situacích nejde úplně lusknutím prstu, ale je to opakováním pořád lepší a lepší).
• Nedaří-li se mi na to přestat myslet, zkusím vědomě dýchat (nadechuji se do břicha a počítám do pěti, pak dech zastavím a zase počítám do pěti, pak vydechuji z břicha a počítám do pěti a opět zadržím dech počítáním do pěti. A tohle opakuji). Soustředím se na počítání a nemám možnost „pobývat“ v trápení kvůli věci, kterou nemůžu změnit. Mám tím uvolněnou mysl a mohu pak začít myslit na něco příjemnějšího.

Příklad ze života.

Dostala jsem úkol v práci a necítím se z toho dobře. Je to něco, co mi nesedí. Nevím si s tímto úkolem rady. Není mi z toho dobře. Cítím trochu zlosti, že nedokážu pochopit, jak tento úkol udělat. A tak přemýšlím, co dělat, ať se v tom posunu. Pojďme to zkusit podle toho, co jsem napsala do jednotlivých bodů.

Jsem v situaci, která se mi nelíbí.

Ano, dostala jsem za úkol prostudovat Šablony a najít tu, podle které bychom udělali v družince akci pro rodiče s dětmi. Čtu dlouho materiál, ze kterého mám vycházet a pro mě jsou to slova, kterým prostě nerozumím. Nevím tedy, jak úkol splnit. Snažím se chápat, ale je to nad mé síly.

Cítím se nedobře – vnímám stažený žaludek, dokonce pláču, cítím smutek, naštvanost, beznaděj a dokonce odpor.

Mám před menzesem a cítím, jak to ve mě hraje. Jsem naštvaná, že jsem dostala takový úkol. Začínají mi téct po tvářích slzy a jsem trochu naštvaná i na sebe, že jsem takhle zabedněná a nevím, co s tím. Ale naštěstí ne dlouho. Důležité totiž je

Ano, je tady něco, co neumím a co mi nejde. Neumím vše (což chápu, že se občas velmi špatně lidem tato skutečnost přijímá.) Momentálně ale vím, na koho se obrátit, aby mi pomohl a tak to udělám. A já to udělala, zavolala jsem kolegovi a domluvili jsme se, jak s úkolem dál. Mohla jsem na to tedy přestat myslet.

Občas ale může být situace, kdy prostě nic dělat nejde.

Mám další životní zkušenost. A to, když odešla máma. Je to situace, kterou nezměníte. Stala se a nebude to už nikdy jinak. Máma už tady není. Opět pomohl pláč a pláč. A čas. Vím, že ze začátku pro mě byl nesmysl hned hledat lepší pocity, ale časem jsem k tomu opět přistoupila a když mi po mamce začalo být smutno, vědomě jsem oceňovala, co mě vše naučila, co jsem s ní prožila… a emoce se zase zvyšovaly.

Hodně mi taky pomáhá, kromě výše popsaného dýchání, právě to oceňování. Vědomě myslím třeba na to, co umím a co jsem už dokázala a říkám si to, připomínám si to. Člověk se pak začne po chvíli cítit líp. Mám úplně jiné vibrace než v tom smutku či naštvanosti. Vědomě ten problém pouštím. Jak jsem už psala, u některých věcí mi to jde rychleji, u jiných trochu pomaleji. Ale jde to.

Je to totiž jasné jak facka. Jsi-li naštvaná, je to úplně jiná emoce, než když ti všechno jde a vychází. No a když je emoce na p*d, na p*d budou i všechna řešení, která se budeš snažit najít. Proto je tak důležitý odstup, tedy ta změna té emoce.

Člověk je totiž bytost vibrační (jsme jako to rádio, které funguje na určité frekvenci) a tím, co ze sebe „pouštíme“ (radost, smutek, vztek, lítost), přitahujeme si do života to samé. Jak chceš tedy přitáhnout řešení, když jsi vibrací, tedy tím, co vyzařuješ, na úrovni problému? Nejde to. Psal už o tom i Albert Einstein.

Vibrace = Emoce

Emoce jsou hodně důležitým ukazatelem toho, kam se můžeš posunout. A nechci tvrdit, že některé z nich jsou špatné a jiné dobré. Vždy jde totiž o úhel pohledu. Když si totiž představím sebe samu, jak jsem kdysi nechtěla žít (proč tomu tak bylo, si můžeš přečíst v mém příběhu tady), tak bylo vlastně moc, moc úžasné, že jsem v tom smutku najednou začala pociťovat naštvanost a vztek. Byl to totiž posun v emocích, posun ve vibracích. A já se tak měla šanci posunout, mohlo by se říci, z místa, kde mi nebylo vůbec dobře, na místo, kde jsem se cítila o trochu líp.

Miluj tedy svůj život se všemi svými emocemi a soustřeď se na to, ať jsi na cestě k těm vyšším vibracím. Mám totiž tu zkušenost, že těch dobrých věcí(těch, které se nám na začátku dobré vůbec nezdají), je pak trochu méně a umíme je rychleji zpracovat.

Přeji prima dny a (s)mějte se hezky