Tvůj život tě má bavit

Jak se cítíš?

Nikdy jsi nad touto otázkou nepřemýšlela? Proč taky. Ráno vstáváš, upravit se, vzbudit děti, nachystat snídani, zavést je do školky, do školy, rychle do práce, plnit úkoly, jsi nervózní, že nestíháš, rychle na oběd, máš obrovský hlad, protože jsi ráno nesnídala a jablko, které bylo připraveno na svačinu zůstalo na botníku.  Z obědu zpět k úkolům a už přemýšlíš, co je třeba odpoledne nakoupit, jaké kdo má kroužky, kam koho povezeš a v kolik, večer doma dát ještě do pračky, když starší píše úkoly a pak ti povídá, jaké to bylo na tréninku, vlastně ani neposloucháš, protože přemýšlíš, co připravit k večeři, po ní mladšímu přečíst tu nejkratší pohádku, přikrýt ho, dát pusu a rychle k prádlu, abys jej pověsila. A už slyšíš, jak manžel přichází z práce, takže šup honem do kuchyně a nachystat mu večeři, uklidit kuchyň a už se těšíš do postele. Tam padneš, ani nevíš jak a spíš. Ráno vstáváš, upravit se, vzbudit děti……

A tak pořád dokola.

Pětkrát v týdnu. Pak sice dva dny volna, ale pak jedeme na novo. A to mě ten život jako má bavit? Mě osobně, by takový život nebavil. Jak vykročit z toho začarovaného kruhu?

Krok za krokem

Nejdříve je třeba uvěřit tomu, že takhle to pořád dokola jít nemusí. Pak by mělo přijít uvědomění, že i když jsi v neustálém kolotoči opakujících se činností, určitě se při nich NĚJAK cítíš. A tohle je další důležitý krok.

Vnímat, co cítím

• Co cítím, když chystám snídani a svačiny či večeře? Těším se z toho, že můžu něco takového dělat? Jsem vděčná za to, že mám pro koho jídlo připravovat, že mám partnera, děti? Raduji se z toho?
• Jsem vděčná i za to, že mám práci, kterou mám? Cítím se v ní dobře? Baví mě? Jsem vděčná třeba za to, že jsou v ní prima spolupracovníci? A když v ní nejsem spokojená, protože mě nebaví, jsem schopná přemýšlet o práci, která by byla pro mě lepší?
• Vnímám dobrý pocit, že můžu děti odvézt do školy vlastním vozem? Jsem vděčná, že ten vůz mám?
• A jaké pocity mám, když to špinavé prádlo házím do pračky, která ho „za mě“ vypere? Cítím vděk i za tohle?
• Uvědomuji si vděk za to, že mám své děti, kterým můžu večer číst pohádky? A že ta postel, do které po celém tom dni padám, je úžasné místo, kde zase naberu sílu?
• Nebo u toho „celodenního filmu událostí“ vlastně vůbec nejsem přítomna?

Odpověď bude nejspíš – Ano, vůbec si to všechno neuvědomuji tady a teď a jen jedu, jedu, jedu. Chápu pak, že tě život asi nejspíš nebaví. A ani nebude bavit, dokud si nezačneš uvědomovat, co v danou chvíli cítíš.

Tak co s tím?

Ti, co mě znají, vědí, že miluji a dávám si výzvy. A tak tady mám jednu i pro tebe. Je to moc prima výzva.

Nastav si budík o deset minut dříve, než máš obvykle ve zvyku vstávat. A co s těmi minutami navíc?Vezmi si tužku a papír a napiš si, jak se chceš celý den cítit. Napiš si třeba tento záměr.

„Dnes si v sobě dovoluji cítit klid a pohodu.“

Já ještě za takovým záměrem napíšu Děkuji, Děkuji, Děkuji a namaluji srdíčko – no, jsem taková srdíčková. Celých těch deset minut, které máš pro sebe, si tento svůj záměr opakuj. Můžeš si u toho představit, jak v klidu a pohodě děti vstávají, jak v klidu a pohodě přijíždíš do práce, jak v klidu a v pohodě svačíš jablko, jak v klidu a v pohodě otevíráš knížku a čteš svému dítěti jeho oblíbenou pohádku a pak jak v klidu a pohodě uleháš po celém tom dni, ve kterém sis uvědomovala ten klid a pohodu, do úžasné postele, kde zbývá poděkovat za tak prima den. Prociť i ten klid a tu pohodu, když jsi ještě v té posteli…a zůstaň s tím pocitem, jak nejdéle to půjde. A tohle opakuj každé ráno, každé ráno, každé ráno…nejlíp 21 dní. Tolik dní trvá získat nový návyk. Budeš pak mít šanci, začít si i během dne uvědomovat, jak jsi bohatý člověk, protože máš být za koho a co vděčná.

A ještě jedna prosba. Dovol si v sobě cítit i trpělivost se sebou, kdyby to náhodou ten den nevyšlo a ty ses stejně rozčílila nebo byla zase v tom módu „jedu, jedu, jedu“ a nevnímala v sobě ten klid a pohodu. Nic se totiž neděje, když se to nepodaří hned. Já totiž říkám…

Ano, začít totiž můžeš opravdu každé ráno. Důležité je, že jsi udělala ten první krok a dovolila sis ten klid a pohodu zažívat. Nejvíc zatím hlavně v představách, ale tohle je lepší než být v módu „jedu, jedu, jedu“ celou dobu. Celý život nám pak profrčí mezi prsty a my si ho neužijeme, protože ho nevnímáme. Nedokážeme si uvědomit to tady a teď. Výzva se zapisováním čehokoliv, je dobrý začátek. A každý začátek se počítá. Výzvou ti může být řešení jakéhokoliv problému. Podle toho se pak odvíjí tvůj záměr. A jaký je? To víš jen ty. Ty víš, co  potřebuješ.

Jaký mám záměr dne já?

Úplně na začátku mé cesty to byl záměr pokračovat v životě. O tom, jak to bylo u mě, si můžeš přečíst v mém e-booku zdarma s názvem Ze tmy na světlo, který je ke stažení zde. Další výzvou bylo pro mě třeba být víc klidná a necítit v sobě tolik napětí. Mé představy o klidu a dnech bez napětí, mě pak dovedly k tomu, že jsem v mém životě začala objevovat řešení. Řešení, která mi pomohla to napětí odstraňovat. Narazila jsem např. na knihu o cykličnosti ženy a já konečně pochopila, proč jsem někdy více nervózní as neklidná. A tohle se vám bude dít. Pokud změníte něco uvnitř, zákonitě se musí změnit i to venku.

Na obrázku výše si můžete přečíst moje záměry, které si zapisuji každý den už od začátku tohoto roku. Zapisuji, čtu a prociťuji je. A můj život mě baví. I když se v něm občas prožene malá „katastrofišé“ nebo nějaký smutek (ale to je prostě normální, i den se střídá s nocí a zima s létem), prostě můj život mě baví. Uvědomuji si totiž, že v něm zažívám více radosti, více štěstí, více pohody a tím pádem více lásky.

Tvůj život tě bude bavit, když v něm budeš zažívat příjemné pocity jako je právě ta pohoda, klid, radost nebo štěstí. Tohle ale do tvého života nepřijde, dokud to nepozveš nejdříve ve svých představách, tedy nebudeš-li je mít a cítit uvnitř. Protože to, co nemáme uvnitř sebe, nemůžeme mít ani kolem sebe. Zvládáme pak daleko líp i případné dočasné změny, které přicházejí proto, abychom vyšly ven zase s nějakou další výzvou. A o tom je ten náš krásný život. Život, který tě má bavit.

Držím ti pěsti, ať se pro výzvu rozhodneš. Nemáš totiž co ztratit. Budu se těšit, že se s námi o svou zkušenost podělíš třeba dole v komentáři pod článkem.