Svět bez stížností

Knihu Svět bez stížností jsem si koupila loni v březnu. Po přečtení knihy jsem se dala ihned do výzvy, protože jsem věděla, že já, takový pozitivní člověk, ji zmákne levou zadní.. Výzva spočívala v tom, že si člověk 21 dní dokáže nestěžovat. Ve výzvě pomáhá fialový náramek, který se nosí a při stěžování si, ho člověk musí přeložit na druhou ruku.

Ale ouha!

Vypadalo to, že i já jsem člověk, který brblá, je s něčím nespokojen a tak nad tím lamentuje, místo toho, aby přemýšlel nad řešením. Náramek na začátku létal z ruky na ruku dost často. Takže den jedna střídal den jedna, ale já se nevzdávala. Uvnitř jsem cítila, že výzvu 21 dní bez stěžování, kritiky a sarkasmu dám.

Nebylo to vždy jednoduché, protože jsem si uvědomila, jak ráda jsem občas sarkastická, jak si občas potřebuji ulevit, že je svět nespravedlivý. Během výzvy jsem si začala uvědomovat, jak často ztrácím energii zbytečným mluvením. Taky jsem si více a více začala uvědomovat, jak se během dnů cítím. Bylo logické, že když jsem se cítila dobře, byla výzva jednodušší. Rozhodla jsem se proto, že budu upřednostňovat dobré pocity.

A ikdyž byla občas situace těžší (prožívala jsem smutek z odchodu své maminky, potíže syna ve škole, i to, že mi bylo občas sakra smutno z toho, že jsem stále bez partnera), nevzdávala jsem to. Hodně mi pomohla představivost. Uměla jsem si představit, jaké to bude, až to příjde. Až bude za mnou prvních 21 dní výzvy. Představovala jsem si pocity štěstí a radosti a taky hrdosti z toho, že jsem se zase někam posunula.

Taky mi pomohlo uvědomění toho, že si mám užívat cestu té výzvy. A já si ji užívala. A den 21 nastal 11.srpna. Měla jsem za sebou první výzvu s náramkem. Na ruce jsem si ho ponechala a pokračovala jsem. První postřeh z výzvy jsem už napsala – méně mluvím. Tím dalším, co jsem během výzvy získala, je uvědomění, že když se cítím dobře, je výzva snažší a proto dávám přednost tomu cítit se dobře.

Ano, miluji se cítit dobře

Nechávám život více plynout. Volněji. Po více než pěti měsících, kdy jsem byla ve výzvě, jsem dospěla ještě k jednomu poznatku. Cítím uvnitř sebe větší klid. A necítím to jen já, ale stejné postřehy mají i lidé kolem mě. Děkuji a jsem vděčná, že jsem viděla tuto knihu (ke které se stále vracím) a že jsem výzvu nevzdala. Doporučuji ji z celého srdce každému z vás.

Přeji krásný den bez stížností a

(s)mějte se hezky

Ivča