První myšlenka

Dnes ráno jsem vložila na  facebook a Instagram tuhle myšlenku.

Patřím totiž k těm, kteří věří, že jaké si to uděláš, takové to máš. Tohle je opravdu záměr, se kterým vstávám většinu dní v měsíci. Malinko problém je, když vstávám po čtvrté hodině na ranní družinku, ale i v ty dny v sobě vlastně po probuzení cítím radost.

Určitě mi k tomu pomáhá, když večer před spaním rekapituluji den se svým Radostníkem. Je to vlastně zápisník, do kterého si zapisuji své denní radosti. Napíšu si, co mi ten den udělalo radost a taky proč mi to udělalo radost. A tímhle končím den. Je jasné, že ten další nemůže začít jinak, než taky s radostí.

Smyslem života je radost

Radost si aplikuji v životě už delší dobu a nese to své ovoce. Ze začátku to bylo jen lehčí uvědomování, že když je mi fajn, cítím se dobře. Jenže tady hrozí taková pastička. Záleží totiž na tom, co se kolem mě děje. Když tedy v životě vše jde jako po másle, tak se cítit dobře, je vlastně jednoduché. Ale zvládnout to, když vám syn propadá? Nebo když si uvědomíte, že jste stále bez partnera? To je pak nálada horší. To se dá ale taky změnit. Stačí to prostě jen přehodit.

Jak přehodit?

Prostě nečekám, až to, co je venku, mi ukáže, jak se mám cítit. Já se prostě rozhoduji, že se budu cítit dobře už před tím. A je to všechno o cviku. Prostě to funguje. Máme dokonce doma u dveří tuhle koláž s fotografiemi. Na začátku mi to sloužilo jako připomenutí. Připomenutí toho, že je fajn se cítit dobře. Je tam totiž nápis:

Dnes je den, ve kterém si umožňuji cítit se dobře

Ráda vzpomínám na den, ve kterém jsem si to umožňovala. Bylo to loni v prosinci, kdy jsme byly s mojí dcerou Nikčou na koncertě kapely Kryštof. Od rána jsem byla v dobré náladě. Říkala jsem si, že by byla prima i nějaká společná fotka s kapelou.  Jenže jsem netušila, jak to udělat.

Přišla chvíle, kdy byl na řaděl Vesmír. Vybalila jsem na něj své přání, užila jsem si tu emoci, jako bych se už s klukama z kapely fotila a pak „puštění“, už jsem na to prostě nemyslela.

A Vesmír to zařídil. Na začátku koncertu nám Richard sdělil, že mezi písněmi se můžeme kapely ptát na vše, co nás napadne a co bychom chtěli vědět. A oni na otázky budou odpovídat a pak vyberou a odmění ty nejzajímavější otázky. Vlastně jsem ani moc dlouho nepřemýšlela a otázku na ně vybalila.

Jaká je vaše první myšlenka po probuzení?

Zajímalo mě totiž, jaká je jejich první myšlenka po probuzení (většina kapely odpověděla, že je to různé a že hodně záleží na tom, kde se probudí). Na konci koncertu začalo vyhodnocování otázek. Třetí místo obsadila paní, která se kapely ptala, zda se někdy nechali po koncertě svést (asi nemyslela autem, že?). Druhá nejlepší otázka byla – zda kluci byli u porodu svých dětí. No a pak to první místo. Vzhledem k tomu, že otázku, kterou jsem položila, jim ještě nikdo nepoložil a uznali ji jako zajímavou, získala jsem to místo nejvyšší a mohla jsem si pro odměnu na pódium.

A když už jsem tam byla, tož jsem se s kapelou i vyfotila. No prostě, to nevymyslíš. Vesmír to umí dobře. Stačí mu jen říct, co chceš, být tomu otevřená a pak už mu do toho nekecat. Máš pak totiž čas vnímat svou intuici, která ti napovídá, co máš dělat. Že se třeba máš na něco zeptat.

Pocit radosti, který mě doprovázel od rána, mě neopustil po celou dobu koncertu, i na pódiu, i cestou domů, i doma, když jsme se dívali, co jsem to vlastně vše vyhrála. Užila jsem si další prima den. Věřím, že to bylo proto, že svou radost praktikuji už nějaký ten čas. Jsem šťastná, že mou otázku uznali Kryštofáci jako zajímavou. Je to totiž velmi důležitá otázka. Tím, že si ji člověk zodpoví, pozná, jak je na tom s radostí ve svém životě.

A jaká je ta tvoje myšlenka po probuzení?  Jak se po probuzení cítíš? Dej si svou malou výzvu. Usínej dnes se záměrem, že se probudíš do radosti. No a když se to nepodaří, nevzdávej to a zkus to další den a další den. Přijď si třeba pro další inspiraci na mé stránky  nebo na můj e-book zdarma, jen to nevzdávej.  Začít znova totiž můžeš každé ráno.