A proč ne?

Kdyz děláš, co tě baví, přinese ti to radost i po letech. A nejen radost ❤

Napíšu dnes o jedné z mých radostí minulého týdne, které jsem si do Radostníku vepsala. Byla jsem s mou dcerou Nikčou u naší společné kamarádky Lucky.

Před dvěma lety, když jsem se s Luckou seznámila, měla jsem ten pocit, který možná znáte i vy. Máte pocit, že byť toho člověka vidíte poprvé, znáte ho několik let. A tak jsem to měla i s Luckou.
Když se dozvěděla, že tvořím mandalky a viděla má dílka, požádala mě, zda bych pro ni taky jednu nevytvořila. A proč ne? Doma mám ještě nějaká volná plátna (50x50cm a ještě i menší – chtěla mandalku do obývacího pokoje)

Jaké překvapení pro mě bylo, když jsem se od Lucky dozvěděla, jak velkou tu mandalku chce. Fakt říkala metr a půl na metr a půl?!? No fakt!

A teď to v té mojí makovici začalo hučet.
Ty jo, taková velikost?
Kde to budu tvořit?
Mám na to?
Zvládnu to?
Bude se ji líbit, co vytvořím?
Nemám si to rozmyslet a zakázku odmítnout?
Můžu si dovolit vůbec něco takového dělat?

Ale pak jsem si znova položila otázku A PROČ NE?

Vzpomněla jsem si na Pipi dlouhou punčochu. Ta totiž řekla krásnou větu.
Tohle jsem nikdy nedělala, tohle mi půjde 😉

A tak jsem k práci na mandale přistoupila s postojem, který měla Pipi a taky s radostí, s pokorou a láskou a od března do července jsem tvořila tuhle krásu z fotografie.

I po letech jsem byla stejně dojatá, jako tenkrát, když si pro ni Lucka s manželem přijeli dodávkou a já viděla ten nadšený výraz a světla v očích Lucky 😉

Znova jsem si u mandalky zavzpomínala, jak jsme skoro čtvrt roku jedli jen u konferenčního stolu, protože na jídelním ležela mandala.
Jak jsem si myslela, že našeho kocoura Maxe přetrhnu vejpůl, když se mi prošel po ještě nezaschlé části a celou mi ji svým dlouhým chvostem rozmazal.
Jak jsem pustila slzy, když jsem nevěděla, jak to spravit.
Ale taky na to, jak jsem měla radost z toho, když jsem na to přišla a jak jsem si uvědomila, že vlastně tohle nepříjemné zastavení kvůli kočce, mě posunulo a ukázalo mi jiný způsob, jak pokračovat ve tvoření.
A pak na to, jak úžasnou radost jsem cítila, když jsem mandalu dokončila.

Ten minulý týden jsem si na tohle vše u mandalky vzpomněla a znova jsem si uvědomila, jak je vlastně tvoření mandaly podobné s tvořením života.

Občas přijdou do života nové věci, kterých se obáváme nebo cítíme nějaké pochyby o sobě, zda na něco máme, zda si to můžeme dovolit, zda to dokážeme.

Když k tomu ale přistoupíme s láskou a pokorou a uvědoměním, že po malých kouscích to dáme (tak jako u mandaly tečku za tečkou), tak to vždy můžeme zvládnout, vždy nás to může posunout.
A pokud máte nějaké záměry, tak vás to posouvá k tomu člověku, kterým jste si přáli být, posouvá vás to tam, kde chcete být. A protože je vesmír občas šprýmař, posouvá vás takovým způsobem, na který byste prostě sami nepřišli. Tak jako u mě.

Kdybych se nedala do tvoření mandaly pro Lucku, nedokončila bych ji a nedostala bych za ni zaplaceno přesně tu částku, kterou jsem potřebovala na zaplacení online půlročního kurzu, který jsem měla potřebu absolvovat. (ale bez peněz za mandalu, bych si ho v tu chvíli nemohla dovolit). Nepotkala bych tak Petra, svého přítele, který se kurzu účastnil taky.

Tak to prostě je. Stačí, když máš své záměry, když víš, CO chceš a vesmír se už postará, JAK to do tvého života přijde. A já za to děkuji.

A ty máš své záměry? Máš představu, jak by tvůj život měl vypadat? Víš, jak by ses chtěla v tom novém roce cítit? Co bys vlastně chtěla žít? Pokud ano, tak ti gratuluji, protože to je krásný začátek toho, jak si ten vysněný život žít. A pokud ne, tak ti nabízím setkání, na kterém si můžeš spoustu věcí uvědomit a s pomocí vykročit, abys ten vysněný život taky mohla začít žít už letos.

Rozhodla jsem se proto, připravit v rámci Projektu Ženy ve středu, workshop, na které prozradím své kroky, které vedou k uskutečnění vašich záměrů. Setkání, na kterém budeš mít možnost uvědomit si, jaké jsou tvé sny a přání? Budeš si je moci připomenout. A domů si odneseš svou vlastní jantru – nástěnku vizí, která bude tvou domácí průvodkyní po celý rok. Více o setkání tady.

Začala jsem mandalou a článek končí nástěnkou vizí. Zdálo by se, že jsou to dvě odlišné věci. A ono nejsou. Obojí se tvoří, nad obojím přemýšlíš, naciťuješ se a výsledkem je RADOST. A radost, tak tu bychom měli všichni cítit každý den. A to vám přeji z celého srdce a těším se na viděnou na setkání.