Je mi 50 a jsem zamilovaná

aneb zamyšlení nejen o tom, že jsem zamilovaná, ale i o paralele k dnešnímu („budoucímu“) světu.

Je mi 50 a jsem zamilovaná. V období po rozvodu, když jsem byla sama, jsem často koukala na romantické filmy, se sestřenkou jsme mluvily o panu Božském a taky jsem si po večerech představovala, jaké to bude, až přijde. Že bude moc fajn, že se s ním budu cítit dobře a bude to můj rytíř a já jeho princezna. Dlouho to nešlo. A já jsem si i párkrát poplakala (i zanadávala), že stále nepřichází. Ale pak jsem si uvědomila jednu větu, kterou jsem slýchávala dost často, ale trochu to trvalo, než jsem ji „slyšela“ úplně.

Ciť se už teď tak, jako by to už bylo.

A tak jsem se začala cítit, jako by už tady byl. Nebylo to ze začátku vůbec jednoduché, protože jsem si nejdříve musela UJASNIT, jak se chci cítit. NAPSALA jsem taky dopis Vesmíru o tom, jaký by měl ten Pan Božský být. Chvíli se nic nedělo, ale po dvou letech je to tady. Nepředstavovala jsem si, jak se to má stát. Jen jsem si dovolila cítit se tak, jak bych se ve vztahu cítit chtěla. Jako by ten vztah už existoval.

Být v bezpečí, milovaná a milující.

A proč o tom píšu?

Vnímám totiž, asi jako každý z vás, že svět kolem je jiný než byl. Je plný chaosu, napětí a ztrácí se z něj světlo. Tak jako u mě tenkrát, když jsem zůstala sama.

Nenechejme to světlo zhasnout.

• UJASNĚME SI, jak dobře bychom se chtěli cítit.

• NAPIŠME klidně Vesmíru o tom, jak chceme, aby ten náš svět vypadal a jak bychom se v něm chtěli cítit.

• A DEJME se do toho.

• CIŤME se co nejvíc, tak dobře, jak nám to půjde.

• POBÝVEJTE co nejvíce s lidmi, se kterými je vám dobře, se kterými se cítíte v bezpečí a se kterými se smějete. (Může s totiž stát, že sem tam vás strach a obavy zase lapnou, ale s těmito lidmi to zvládnete).

• Budete tak více ZÁŘIT a bude pak na světě VÍCE SVĚTLA.

• BUĎME K SOBĚ PROSTĚ LASKAVÍ.

Líbí se mi přirovnání Bruce Liptona. Přirovnává vývoj světa k vývoji motýla. A my jsme teď v kukle. Je v ní tma, chaos, všechny ty buňky se uvnitř mění, aby pak jednoho dne mohl kuklu opustit krásný motýl. My jsme ty buňky uvnitř světa té kukly. My se měníme. Abychom pak mohli být těmi krásnými motýli.

A tak se (po)držme a buďme k sobě, ale i k sobě, laskaví.

Děkuji sobě, že můžu a chci. Děkuji svým přátelům, kteří pomáhají. Děkuji svým dětem, že se vracejí.

A děkuji Tobě, Petře