Cítit se dobře

Cítit se dobře. Touha mnoha lidí, která se zdá být tak jednoduše splnitelná. Ale opak je pravdou. Aspoň v mém případě tomu tak bylo. A ani netušíte, jak jsem šťastná, že to píšu v minulém čase.

Ještě před několika lety, jsem se cítila dobře, jenom když se mi něco povedlo nebo když někdo udělal něco, co jsem po něm chtěla. Místo, abych si užívala svůj život každým dnem, stále jsem přemýšlela „dopředu“ nebo jsem hloubala o tom, co bylo a dělala si starosti. O všechny a všechno. A přemýšlela jsem. Pořád. Neustále jsem se starala, co si o mně kdo myslí, pořád jsem chtěla ovlivňovat to, jak se chovají druzí, hlavně tedy můj bývalý manžel. Prostě z dnešního pohledu

noční můra i ve dne

Radost uvnitř mě byla jen tehdy, když jsem ji měla zvenku. Chtěla jsem být šťastná a čekala jsem, až to udělá za mě někdo jiný. Je jasné, že takhle to nemohlo vydržet dlouho. A nevydrželo. Ve svém příběhu popisuji ten největší zlom, který jsem v dosavadním životě zažila. Byla to pro mě obrovská rána, ale já jsem za ni dnes moc vděčná.

Změna je život

Tahle rána mě přivedla k mnoha změnám. A jednou z nich je to, že už nečekám na to, až se stane něco velkého, z čeho můžu mít radost, ani nečekám na to, až mě udělá šťastnou někdo jiný. Pustila jsem do svého života sebelásku a ta mě mimo jiné dovedla i k tomu, že se umím radovat z maličkostí, vypustila jsem zbytečné starosti a přemýšlím jen v nejnutnějším případě.
A není to o tom, že by se nemělo přemýšlet, ale naučila jsem se vybírat si myšlenky. Vybírám si ty, při kterých se cítím dobře. Doporučuji to všem.

Vaše tělo vám při tom bude tím nejlepším přítelem. Tedy to mé pro mě je. Ale taky jsem se to musela naučit. Naučit se ho vnímat a poslouchat. Jako teď nedávno. Bolela mě celá levá strana, tedy konkrétně celá paže a záda. Nemohla jsem ležet na levém boku, nedokázala jsem rukou nic odnést, otevřít sklenici byl heroický výkon. A tak jsem se těšila na masáž. Na masáži jsem si poplakala, protože to hodně bolelo, ale po ní jsem cítila trochu uvolnění.

Domluvila jsem si schůzku s naší hodnou „babičkou“. Babička je s uvozovkami proto, že to není naše rodinná příslušnice, ale pomáhá mi i mým blízkým, když nás trápí něco nepříjemného. Může to být nespavost, problém se štítnou žlázou nebo třeba bolesti zad apod. I po její návštěvě jsem se zase cítila líp. Bolest zůstala už jen v lokti. A i tady jsem dala na svou intuici, jako v obou prvních případech, a objednala jsem se na ortopedii. Zjistili jsme, no já ne, ale pan doktor, že je v lokti zánět a tak jsem dostala výživu. Dnes už mi nedělá problém otevřít lahev a nákup do auta už nesu i v pravé ruce.

Proč tohle vše popisuji? Protože v minulosti bych upadla do deprese, že mě bolí celý člověk a jen bych si celé dny stěžovala, jak je příšerné, že zrovna mně se něco takového stalo, že jsem ten největší chudák na světě. A dneska? Přesto, že mě bolelo, soustředila jsem se na to hezké v tom, co mám. To, že mi může otevřít sklenici můj syn nebo mi pomůže s nákupní taškou. Přesto, že mě bolí levá strana, mohu ráno vstát a užívat si den v práci. A hlavně si uvědomuji jeden úžasný zákon

Na co se zaměřuji, to roste

A já nechci, aby rostli starosti a bolesti. Raději se soustředím na to lepší, co mám v životě. Vybírám si lepší myšlenky. Ne ty, kvůli kterým se cítím mizerně, ale takové, díky kterým se cítím dobře. Volba je vždy na mě. A volba je vždy i na tobě.

Přeji krásný den a (s)měj se hezky

Ivča