

Tuhle fotku miluju. Jsme na ní s mojí babičkou. Bylo to v době, kdy už bydlela v domově s pečovatelskou službou. Už si nepamatovala jména, většinou jsem se jí musela připomenout.
Ahoj babi, já jsem Iva, dcera tvé dcery. A ona řekla Jéé, Ivanko, tak ráda tě vidím.
Jak se máš babi? Já? Já se mám dobře. Mám tady hezký pokojík, klubka vlny a povídám si tady každý den u kafíčka s jednou paní.
Celý svůj život žila jednoduše a hezky. A to i přesto, co jí v životě potkalo. Během necelých tří let tento svět opustily její dvě děti i manžel. No stále platí to, co jsem napsala – žila jednoduše a hezky. Sama to několikrát ke konci svého života při vzpomínkách opakovala. A já jsem ráda, že po ní mám úžasné dědictví.
Tím dědictví jsou velmi jednoduché principy, kterými se řídila i ona. Svým daným způsobem v době, ve které žila.
Vždycky říkávala – V jednoduchosti je krása a taky Udělejme si to hezké. A to poslední, co jsem si od babi vzala a slyšela jsem to od ní, když jsme se spolu viděly naposledy – Nalakujeme si nehty a uděláme mejdan.

V jednoduchosti je krása a Udělejme si to hezké – Tak jednoduché věty a tak silné. Když přemýšlím o tom, co v nich všechno je, vidím toto.

S tím vším si vlastně děláš život hezčí. Takže teď už jen vysvětlení poslední věty Nalakujeme si nehty a uděláme mejdan. Ani tohle není obyčejná věta. Je to věta plná krásy a moudrosti, i když zní lehce a hravě. Jde z ní vyčíst několik rad.

Život se má žít teď. Ne „až bude líp“. Teď. Teď si nalakujeme nehty. Teď si uděláme mejdan.
Takže moje milovaná babi, děkuji za tak krásné dědictví.