Jaký bude rok 2019?

Loňský rok byl rokem, ve kterém se událo tolik změn. A jak to tak bývá, některé v sobě nesly chuť smutku a bolesti, jiné radost a štěstí. Na začátku roku nás opustila moje mamka. Bylo to rychlé a nečekané. Smířit se a vyrovnat se s jejím odchodem mi trvalo. Byla to skvělá máma. Věděla jsem ale, že tohle je situace, se kterou už nemůžu nic udělat, nemůžu změnit a vedlo mě to k uvědomění toho, co z této situace vychází pro nás, kteří jsme tady zůstali.

S bratrem jsme k sobě měli vždy blízko, ale tohle vás spojí ještě víc. Děkuji za tak úžasného člověka, jako je můj bratr a každému takového bratra přeji. A sblížilo nás to i s tátou. Za celý život jsme si tolik nepovídali jako teď. A ikdyž někdy pořádně „zlobí“, děkuji, že je tady. Učím se pořád, že ve všem je možné najít to dobré.. A je to možné. Život musel jít dál a taky šel. A já si čím dál víc uvědomovala, jak důležitá je v životě přítomnost Radosti a Pohody a hlavně to, být v té Přítomnosti.

Kdo sleduje mou zeď na facebooku, ví, že čerpám z videí a článků myšlenek Abrahama, které pro nás zprostředkovává Esther Hicks a následně hodné duše, které nám to z angličtiny překládají do češtiny a do slovenštiny. Hodně mi to na mé cestě pomáhá. V tom minulém roce jsem si zase více uvědomovala, že jsem to já, kdo si řídí svůj život a jsem to já, kdo rozhoduje o tom, jak se bude cítit. Tohle poslední je pro mě občas ještě trochu těžší. Chápu a věřím, že realita venku je odrazem toho, co mám vevnitř a taky i to, že by se člověk neměl nechat „vytočit“ tím, co se děje venku.

Ale

jsem člověk, který v sobě má ještě programy, které občas spustí lavinu „nechtěného“. A pak se na ní vezu. Ale už chápu, co s tím, takže mě naštěstí lavina nezasype, ale jedu na ní. Jako např. poslední týden minulého roku. První Vánoce bez mamky, táta, který onemocněl, no prostě náročnější dny. Smutek, únava, pláč. Ale i to jsem já. A i taková se mám ráda. Přesto i v tom smutku, který byl, jsem vždy pamatovala na to, že mám být za co vděčná. A to se pak vše líp zvládá.

2018

Poslední sobotu loňského roku jsem šla starý rok uzavřít na vršek Javošek, který každé ráno vídám z okna. A jak jsem šla (no ze začátku šla, pak s blížícím se vrcholem jsem se spíš plazila) děkovala jsem a propouštěla to staré, co už mi neslouží. Když jsem se dostala nahoru ( jindy za 1:10, tentokrát až za 1:35hod. a to kolem mě někteří prošli 3x. Prostě každý máme svoje tempo, že jo), byla všude mlha. Bylo všude bílo. Jak symbolické. Nadcházející rok je totiž bílý, čistý, ještě nepopsaný list. Napsat si na něj můžeme, co chceme. A já začala hned cestou dolů.

Radost

Na mém listu bude určitě napsáno RADOST. Pochopila jsem, že je to opravdu smysl života. Vždy, když cítíme uvnitř radost, život nám přinese další důkazy o další radosti. A co dělat ve chvílích, kdy radost uvnitř necítím, protože je tam smutek? Vím, že se to může stát. Mám své zkušenosti. Vždy se z toho vypláču. Uvědomím si, co je za tím smutkem. Je v tom něco, co můžu sama změnit? Ano? Tak věřím, že najdu řešení k té změně. Nemůžu situaci změnit? Tak je třeba se s ní smířit a nechat ji tak. Protože jsem se naučila i další důležitou věc.

To, na co se soustředím opravdu roste.

Soustřeď se na problémy, porostou. Soustřeď se a buď otevřený k řešením a dostaví se. Co tedy dalšího bude na mém listu? Bude tam POHODA A KLID. Tohle hodně souvisí s tím, co jsem napsala o soustředění se. Loni jsem objevila knihu, Svět bez stížností, která vyzývala k 21 dnům bez stížností. Doporučuji tuto knihu, respektive tuto výzvu každému. Pomohla mi. Právě k většímu klidu uvnitř mě. A když tohle vše spojím, uvědomím si, že díky tomu, pak zvládám daleko líp než kdysi i těžší situace, které si ještě do života přivolám.

Přátelství a láska

Další, co si napíšu, bude PŘÁTELSTVÍ. Chci být dál sama sobě tou nejlepší přítelkyní. Věřím, že pak můžu být dobrou přítelkyní i ostatním. A určitě bude přítomná i LÁSKA. A to ve všech podobách. O lásce sama k sobě jsem se už zmínila. Děkuji za lásku mateřskou, proto i v tomto roce chci být tou nejlepší mámou pro své děti. Jsou úžasní. Učím se u nich uvědomovat, že byť jsou moje, každý z nich je na té své cestě a každý z nich vidí smysl života v něčem jiném než já. Učím se to respektovat a řeknu Vám, že je to někdy pořádná fuška. A taky věřím, že i láska partnerská se v novém roce objeví a já, jak krásně říkají v jednom filmu, ho konečně zřím.

Na tom listu bude napsáno také HOJNOST PENĚZ. Je v nás spoustu programů, které nám brání je mít…Pracujme s tím… Pomáhá to k tomu, už mockrát zmiňovanému, vnitřnímu klidu… Vím o tom své. Taky tam určitě bude napsáno ZDRAVÍ a ŠTĚSTÍ. Naučila jsem se, že štěstí máme mít tam v sobě uvnitř a jsme ti jediní, kteří si ho mohou dát. Ostatní nám je mohou akorát znásobovat. A pokud máš v sobě nulu štěstí, tak cokoli násobeno nulou, bude vždy nula. Myslete na to.

Cítit se dobře

A poslední, ale neméně důležitou věc, kterou si hodně uvědomuji je, že základ života je CÍTIT SE DOBŘE. Chci se i v tomto roce cítit dobře. I v tomto roce si chci vždy umět najít to něco, co mi pomůže cítit se o trochu líp. (u mě je to třeba malování, nebo tančit v obýváku nebo jít někam, kde je hezky, přečíst si něco zajímavého, podívat se na díl Partičky, poslechnout si oblíbenou píseň, dát si vanu plnou pěny).

2019

A ikdyž je už nový rok nějaký ten pátek s námi, přeji Vám všem popsaný list, tedy nový rok, s tím vším, o čem jsem dnes psala… S radostí, klidem a pohodou, přátelstvím, zdravím, štěstím, hojností a láskou. A všeho je dostatek pro všechny. Nebojme se proto pro sebe chtít víc. Více lásky, více štěstí, více peněz, více pohody. To vše můžeme mít. K tomu všemu pamatujme, že se může dostavit na chvíli např. ten smutek, nervozita, zloba, naštvanost. Prostě je přijměme, prozkoumejme, proč jsou tady a zase se posuneme na cestě dál… a v tom je ta celá krása…v cestě samotné…

Přeji prima rok a (s)mějte se hezky

S láskou

Ivča